kurátoři: Johanka Lomová, Tereza Jindrová, Jan Kratochvil
říjen 2012
Brno | Dům pánů z Kunštátu | Galerie 99
médium: site-specific, interaktivní instalace
rozsah: na nádvoří umístěná koloběžka: 85 × 102 cm, v galerii 18 kusů o velikosti 17 × 16 × 17 cm vytištěných na 3D tiskárně
vystavující: Martin Bukovan, Filip Dvořák, Tereza Fišerová, Dominik Gajarský, Ondřej Homola, Lenka Janušková, Ondřej Kotrč
Přicházíme-li do komplexu Domu pánů z Kunštátu, renesanční budovy, která je od roku 1958 součástí Domu umění města Brna a pod jejíž střechou působí rovněž Galerie G99 a kavárna Trojka, ocitáme se v ohraničeném prostoru dvora, ze kterého můžeme vejít do uzavřeného prostoru galerie v přízemí. Tyto obdélné prostory jsou odděleny zdí, zatemněnými okny a předměty, které se hromadí podél zdi (popelnice, bicykly apod.).
Chtěla bych upozornit na vztah mezi těmito prostory, zaměřit se na jejich vzájemnější propojení a provést instalaci dvou objektů. Jakoby nalezené koloběžky ve dvoře a jejího zrcadlově obráceného obrazu v galerii, a to podle osy vedené dělicí zdí. K tomu bych užila technologii 3D skenování a 3D tisku.
Preciznost provedení koloběžky digitální cestou v galerii umožňuje vztah, který si může divák k objektu lehce vybudovat, a tak uchopit jeho souvislosti.
Divák si může uvědomit tento proces přenesení věci jako digitálního ready-made a na tomto pozadí si pak nenuceně zjevovat své vlastní obrazy, prožitky. Je to stejná realita jako venku, ale trochu pozměněná. Může si uvědomit, že na tomto pozadí precizní práce se zviditelňuje i něco dalšího, třeba on sám. Poté se nabízí si do této místnosti a k sobě vtahovat další věci, které jsou či byly reálné za zdí, za oknem.
Výstava Zneužití byla realizována v rámci projektu UJEP představujícího spolupráci studentů jednotlivých českých vysokých uměleckých škol. Vystavujícími byli Martin Bukovan, Filip Dvořák, Tereza Fišerová, Dominik Gajarský, Ondřej Homola, Lenka Janušková, Ondřej Kotrč.
Hlavním cílem výstavy bylo reflektovat koexistenci volných a aplikovaných uměleckých disciplín.
Zneužití odkazuje ke skutečnosti, že nikdo z vystavujících nestuduje „užité disciplíny“, přesto v jejich tvorbě můžeme vysledovat určité rysy vlastní právě této oblasti.
Jana Písaříková píše: „Nenápadná instalace Januškové expandující mimo výstavní prostor galerie se zabývá filosofickou otázkou nápodoby (mimésis) v designu a ve volné tvorbě. Ve výstavním prostoru ponechala modely jednotlivých dílů koloběžky. Je pak na návštěvníkovi, aby si ve své mysli utvořil celek – spojil tyto fragmentární díly řídítek se skutečnou koloběžkou, která stojí doslovně mimo svět umění: za venkovním oknem galerie, opřená u studny na nádvoří. Janušková tak tematizuje samotnou podstatu designu, který dává formu skutečnosti, zatímco umění ukazuje na to, čím vším skutečnost může být.“
