září 2012 – červen 2013
Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze / Ateliér sochařství

V diplomové práci se pokouším zmapovat vývoj místně specifického umění a snažím se ukázat, jak se umělci v průběhu několika dekád vypořádali s intervenčními tendencemi v prostoru a začali začleňovat obyvatele města či vesnice do samotného procesu vzniku uměleckého díla. S tím souvisí i zkoumání reakcí občanů na výsledný projekt. Zmiňuji pro mne důležité pojmy Spatial Practice a Critical Spatial Practice, které je svým způsobem možné chápat jako „rozšířené pole“ urbanismu, architektury i umění. Spatial Practice se zabývá prostředky a transformací městského prostoru, zahrnuje plánování, občanskou angažovanost, uměleckou praxi i aktivismus. Jedná se o „re-imaginaci“ města a jeho možností. Věnuji se roli umělce v zapojení do intervenčních vztahů ve veřejném prostoru a předkládám metody, jejichž prostřednictvím může umělec tyto vztahy zkoumat. V každé kapitole uvádím návodné příklady uměleckých projektů vztahujících se k jednotlivým problematikám. Důležitým vodítkem je pro mne práce teoretičky Miwon Kwon Jedno místo za druhým: Poznámky ke specifické povaze místa, která vyšla v rámci katalogu sochařské výstavy Stav věcí v Brně a práce mladého teoretika Jana Zálešáka Umění spolupráce.

V „praktické“ části aplikuji na základě svých zkoumání a nově nabytých zkušeností principy Spatial practice na vlastním projektu – návrhu nové úpravy náměstí ve městě Březová nad Svitavou. V případové studii Moravské náměstí v Březové nad Svitavou jsem na základě osobní studie provedla testování místa. Ve spolupráci se zahradní architektkou a designérem vznikla nová architektonická studie náměstí, kterou jsem od samého počátku probírala se starostou a zastupiteli města a na základě diskusí, workshopů a anket jsem ji řešila i s občany města. Výsledek své snahy předkládám v závěru práce, je jí výstava v Ateliéru sochařství VŠUP, kde jsem prezentovala veškeré své kroky a výstupy za poslední měsíce.

Co tedy znamená umělecká aktivita v urbanistické praxi?
Snažila jsem se popsat, že umělecká aktivita je možnou součástí architektonické i urbanistické praxe. Jedná se spíše o alternativní až experimentální přístup, ale v komplikovaných situacích, kdy je narušena komunikace mezi městem a veřejností může zastat důležitou roli. Adekvátním zhodnocením umělce v územní praxi je přistoupení na to, že v určitém měřítku by měla být jeho účast a zapojení do utváření koncepce veřejného prostranství samozřejmá. Díky stanoveným podmínkám by měli být vždy osloveni a dotazováni lidé žijící v místě, ať už se jedná o měřítko urbanistické, architektonické či sochařské.

V úplném závěru diplomové práce zmiňuji dvě realizace příkladné spolupráce města, odborníků a obyvatel, které jsou podrobněji zpracovány v ukázkových sešitech: První je umělecký urbanistický plán Marseille - PARC, který je zpracován v sešitu Evropské hlavní město kultury - Marseille. Sešit může objasnit provázanost města, umělce a veřejnosti. Výčet všech partnerů podílejících se na územním plánu naznačuje vysoký podíl osobního přístupu lidí a aktivit sdružení a organizací k plánovaným úpravám veřejného prostranství. Druhým příkladem je architektonický urbanistický návrh – Praha / Kampa. Dokumentace aktivní činnosti Komunitního centra Kampa, které vedly k úspěšnému zapojení se do procesu navrhování a utváření koncepce projektu Park Kampa je graficky zpracována v sešitu Hlavní město Praha, který byl také součástí mé instalace na VŠUP. Naskenované petice, korespondence, mnoho protestních letáků, novinové články, schůzky na radnici odkrývají několikaletou práci obyvatel městské části Praha 1, přičemž by spolupráce, ke které se nakonec dospělo, měla být samozřejmostí.