Pomocí analýzy myšlenkových map získaných od žáků dvou vybraných škol zjišťuji souvislosti mezi vnímáním bezprostředního okolí školy a trávením volného času v něm.

 

Průzkum byl realizován v rámci spolupráce s žáky a učiteli vybraných škol a má charakter analýzy struktur, které provázejí konfrontaci volnočasové aktivity žáků s prostředími, do nichž zasahují. Ve vybrané lokalitě mapuji problematické momenty a nebezpečí, která přináší současný stav náměstí či parků využívaných žáky.

 

Specifika v metodologii průzkumu jsou dána lokalitou, zvolenou výchovně vzdělávací institucí a především osobami, které vstupují do procesu. Účastníky průzkumu byli žáci 3. ročníku Střední umělecké školy Václava Hollara: 3 dívky a8 chlapců ve věku 17–19 let, a pedagog MgA. Zdeněk Ruffer. Vyučovací hodina Litografie od 11:30 do 15:45.

 

Pomocí analýzy myšlenkových map zjišťuji podvědomé vnímání veřejných prostor žáky škol. Tato forma sociálně pedagogického průzkumu je efektivní, protože pracuje s podvědomím tázaného a nikoli s jeho verbálním projevem. Důraz je kladen na to, jak se v městském prostoru dítě cítí a jak ho vnímá.

 

Výstupem interpretativní fenomenologické analýzy map získaných od žáků jsou sémantická a syntetická myšlenková mapa, doplněna komentářem.

 

Sémantická myšlenková mapa zobrazuje subjektivní názory na situaci v lokalitě Hollarova náměstí na střetu Žižkova, Strašnic a Vinohrad. Zúčastnění žáci vyjadřovali své vjemy, myšlenky a názory na území kolem Střední umělecké školy Václava Hollara prostřednictvím hesel a slovních popisů.

 

Ze sémantické myšlenkové mapy je zřejmé, že pro žáky je především významná cesta ze školy k dopravní komunikaci, případně k tramvajové zástavce. Žáci si hlavně všímají komerčních aktivit soustředěných podél dopravní komunikace (například “fitness centrum”, “čínská restaurace”, “pizza”, “potraviny Peggi” atd.). Obecně působí komunikace spíše stísněným, rušným dojmem (například hesla “hluk” a “chodník s auty”) a je brána ryze účelově (“cesta na tramvaj”.)

 

Naopak náměstí před školou má pro žáky daleko různorodější charakter. Obecně je považováno za zónu pro rekreaci a komunikaci (“lavička”, “kouřící místečko”, “stromy”). Je zřejmý osobní vztah žáků k Hollarově náměstí. Ten se projevuje jak v neformálních jménech pro jednotlivé prvky na náměstí (“chill posezeníčko”, “minilesíček”, “kecací”), tak i v osobních vzpomínkách spojených s jednotlivými místy (“lavičky plné lidí, zásadně se jim vyhýbám”, “případná objímačka stromu může děsit”, “pam pa dam pa dam pa dam”.) Ačkoliv severovýchodní část náměstí je méně frekventovaná a hodnocená spíše negativně, žáci v ní nachází skrytý půvab a potenciál (“když je pěkně”, “minilesíček”, “chill”).

 

Syntetická myšlenková mapa graficky reprezentuje subjektivní vjemy, názory a popisy žáků situací v oblasti Hollarova náměstí na střetu Žižkova, Strašnic a Vinohrad. Tlusté a tenké čáry zobrazují více a méně frekventované cesty žáků v okolí Střední umělecké školy Václava Hollara. Graficky jsou zvýrazněné pro žáky důležité prvky v této oblasti, jako stromy, auta, městský mobiliář, domy, komunikace atd.

 

Z myšlenkové mapy vyplývá, že pozornost žáků se koncentruje na cestě mezi budovou školy a tramvajové zastávky. Důležitým bodem pro žáky je také budova Rádia Svobodná Evropa, která je významnou demokratickou instituci v okolí.

 

Dopravní komunikace na sever od náměstí tvoří značnou bariéru, tak žáci nezvýraznili a nepopsali ani jeden prvek na sever od komunikace, s výjimkou výše zmíněné budovy rádia.

 

Na samotném náměstí je pozornost žáků koncentrována na jeho centrální ajihozápadní části. To je především dáno cestou k tramvajové zastávce, která prochází právě přes tuto část náměstí. I přes svoji menší frekventovanost severovýchodní část náměstí nabízí určité kvality a u většiny žáků se asociuje se zelení, stromořadím a klidem.

 

Vjemy a názory žáků, představené v sémantické a syntetické myšlenkové mapě mohou tvořit jeden z podkladů pro plánování budoucího rozvoje místa a jeho volnočasových aktivit. Přínosem muže být i bezprostřední angažovaní žáků v takovém plánování.

 

Konkrétním návrhem na zlepšení dle architekta Ivana Vavříka je revitalizace vnitřního prostoru. V rámci této revitalizace by měla být zachována zeleň v co největším rozsahu, vnitřek prostoru by ovšem mohl být tvořen prostorem s pochozími plochami z drobné dlažby a související drobnou architekturou a objekty (lavičky, koše, pítka, apod.). Volná plocha tohoto vnitřního subprostoru by mohla sloužit jako univerzální venkovní galerie výtvarné školy Václava Hollara s proměnlivou expozicí. Tento moment by výrazně posunul celkovou kvalitu tohoto veřejného prostoru. Instalovat i jiné výtvarné objekty je samozřejmě také možné.

 

Obecně lze předpokládat, že praktickým přínosem pro školu jsou originální prvky ve veřejném prostoru, které by mohli žáci využívat. Nekonvenční dětské hřiště pojaté jako umělé kopce vytvořené z měkkého elastického povrchu na hraní, skákání a odpočinek naplňuje tuto představu. Dalším nápadem je otevřená venkovní expozice a v ní zakomponovaný nadstřešený mobiliář a lavice, nebo vodní prvek, fontána, kašna. Mobiliář s multimediálními prvky vkomponován do terasovitého terénu. Výsadba různých druhů stromů a keřů jako arboretum pro studium botaniky. Skatepark.

 

Ze souhrnu zpracovaných dat se nabízí dvě varianty řešení pro Hollarovo náměstí. Buď umístění altánu nebo vytvoření městské zahrádky pro pěstování zeleniny. Odůvodnění otevřené stavby altánu vyplývá jednak z popisu žáků, že severovýchodní část náměstí není frekventované místo, a jednak z toho, že stromy a zeleň vytvářejí vhodnou a útulnou atmosféru pro kontemplaci a vystavování uměleckých děl. Prvek jako altán by mohl toto místo oživit. Další možností je zavedení městské zahrádky, místa k veřejnému pěstování potravin. Zdůvodněním návrhu je záměr propojit náměstí, které momentálně slouží pro aktivity žáků, a nabídnout ho všem obyvatelům okolí. Přitom pěstování může být součástí školní výuky, ale také koníčkem místních obyvatel. Jsou možné krátkodobé expanze ve formě zeleninových trhů, v tomto případě je výhodná blízkost komunikace.

 

Popis specifik v metodologii průzkumu v lokalitě Žižkova náměstí je následující: oslovená výchovně vzdělávací instituce byla Střední uměleckoprůmyslová škola Žižkovo náměstí, účastnili se žáci 1. ročníku Střední uměleckoprůmyslové školy, 7 dívek a 2 chlapci ve věku 15–17 let, pod pedagogickým vedením akademického sochaře Milana Martiníka. Dotazování proběhlo v hodině Modelování v čase od 08:00 do 10:30. Během první vyučovací hodiny byla v klidné atmosféře dokončena většina myšlenkových map, následovaly doplňující otázky.

 

Na principu interpretativní fenomenologické analýzy myšlenkových map vznikla sémantická a syntetická myšlenková mapa, obě podpořeny komentářem.

 

Sémantická myšlenková mapa zachycuje subjektivní vjemy, názory a popisy situací žáků v oblasti Střední uměleckoprůmyslové školy Žižkovo náměstí.

 

Při pohledu na mapu je zřejmý nesourodý charakter zájmů žáků. Hesla, kterými žáci popisují nebo se vyjadřují k jednotlivým místům, jsou rozmístěna nejen v oblasti bezprostředně před školou, ale i na sever a na jih od ní.

 

Území na východ od školy je charakterizováno nepříliš různorodou každodenní aktivitou (“tady trávím každé ráno od pondělí do pátku”, “chodíme na bowling”). Naproti tomu charakter náměstí západně od školy představuje směs různých aktivit (“hřiště pro děti”, “hřiště, kde si vždycky hrají místní”, “tady jsme se fotili”, “lavička svačinková”, “cesta”). Vztah k náměstí je velice blízký a osobní (“u tady toho stromu se vždycky dotknu listí”, “strom, u kterého jsme se fotili”, “lavičky v parku, kde jsme seděli, když začalo pršet”). Zajímavým fenoménem je cesta kolem náměstí. Táto cesta není pojatá ryze účelově jako cesta na zástavku čí do metra, ale jako rekreační cesta (“cesta, na které se procházím s kamarádkou”, “ulice, kterou chodím s kamarádkou”). Tato cesta může mít velmi zajímavý potenciál pro náměstí z hlediska rozvoje mimoškolních volnočasových aktivit v oblasti.

 

Území mimo náměstí, především na sever a na jih od školy, je pojaté především účelově a komerčně. V parteru okolních ulic převládají obchody a restaurace (“papírnictví”, “vietnamský obchod”, “albert”, “street market”). I přesto žáci zanechávají osobní vztah k okolním ulicím a promítají na ně své názory a vzpomínky (“bylo tu lešení”, “dobíhání na tramvaj”, “potkávám je denně, maminy, co odevzdaly děti do školy”, “tady přepadli bratra kamarádky”, “hnusná italská cukrárna, kde prodává Ruska”).

 

Syntetická myšlenková mapa graficky zobrazuje subjektivní vjemy, názory a popisy žáků na situaci v oblasti Střední uměleckoprůmyslové školy Žižkovo náměstí. Tlusté a tenké čáry zobrazují více a méně frekventované cesty žáků v okolí školy. Graficky jsou zvýrazněné pro žáky důležité prvky v této oblasti, jako stromy, auta, městský mobiliář, domy, komunikace atd.

 

Ze syntetické mentální mapy je zřejmá důležitost severojižní cesty před budovou školy. Tato cesta ukazuje dva hlavní směry příchodu žáků – ze stanice metra a z Ondříčkové ulice, případně z ulice Olšanská a tramvajové zástavky.

 

Jinou zajímavou pěší stezkou je pro žáky cesta kolem Žižkova náměstí. Ta je pojatá spíše rekreačně, o čem svědčí menší frekventovanost. Množství zelených ostrůvků, cestiček a rostlinných prvků hovoří o různorodosti náměstí. Nechybí mu však ani zóny charakterizované negativně. V širším okolí si žáci hlavně všímají budov důležitých z funkčního hlediska, například obchod na sever od školy a papírnictví na jihu.

 

Vzhledem ke stavu prostoru a jeho funkčního využívání lze do budoucna doporučit jistou úpravu zeleně, která by vedla k větší pohledové prostupnosti prostorem, zejména v jeho jižní části. Její kompozice by také mohla být vhodně doplněna. Z hlediska instalace nějakých uměleckých objektů by byla přínosná intervence ze strany uměleckoprůmyslové školy do života a výrazu prostoru náměstí. Škola by mohla v duchu svého poslání prostor významně a logicky doplnit, místa k instalaci různě rozměrných objektů je na náměstí dostatek. Prostor by se dokonce mohl obohatit třeba o jakýsi jejich sezónně používaný venkovní veřejný atelier.

 

Druhým návrhem ke zlepšení a rozvoj volnočasových aktivit žáků je Okružní stezka. Kolem náměstí se nacházejí body zájmu jednotlivých žáků: místo na focení, místo na odpočinek, stromy, se kterými jsou spojeny různé zážitky. Navrhuji rozmístit podél stezky další body zájmu, mobiliář s multimediálními prvky a přístupem na wi-fi, výstavní elementy, lavice, cvičební a herní prvky, a tak navázat na fenomén rekreační procházky kolem náměstí s výchovným podtextem.