leden – duben 2011
médium: video, fotografie a objekt
rozsah: tři videa DV PAL 1050 × 576, tři fotografie 19 × 14 cm
objekt: délka 62 cm, šířka 30 cm, výška 70 cm

Český spisovatel Josef Holeček prosazoval myšlenku, že krajina vždy ovlivňuje duši člověka, ba celého národa.

Po roce 1868 se v dopisech anglického básníka Gerarda Manleye Hopkinse velmi často objevuje výraz „inscape“. Termín reprezentuje vnitřní vesmír nebo vnitřní krajinu jako opozitum k okolní krajině. Hopkins definuje slovo „inscape“ jako vnitřní rytmus nebo vnitřní model, který vytváří tvůrčí struktury uvnitř člověka.

Báseň vzniká, když se vnitřní krajina duše potká s podobně strukturovaným rytmem „vnější“ krajiny nebo přírody. V tomto procesu je tak vytvořena nová vnitřní krajina. A stejně jako na vnější krajinu působí přírodní síly a energie, můžeme najít jejich ekvivalent i v „inscape“ – zde je to „intress“, plastická síla, která způsobuje otisk vzhledu vnějších krajin do vzhledu duše jednotlivce. To je velmi znepokojivá myšlenka. Můžeme se rozhlédnout kolem a přemýšlet nad tím, jaký typ krajiny na nás působí a ovlivňuje a formuje nás.

Použila jsem typizovaný kus nábytku z prodejny nábytkářské sítě jako prostředek k pozorování. Nedívala jsem se přitom na komodu, pozorovala jsem sebe skrze ni. Stěhovala jsem se, měnila podmínky a tento kus nábytku se stěhoval spolu se mnou. Tvar instalace je tvořen snímky – odrazy prostředí, kde se objekt nacházel, kterými je materiál nábytku prostoupen, současně fotografie pořízené z šuplíku pozorují mé tělo. Až absurdně uniformní koupený předmět tak získává odlišný charakter pouhým přesunem do obývacího pokoje. Při instalaci je tak postaveno do vztahu prostředí a pozorovaný objekt.

Výsledná instalace objektu se skládala z digitálního velkoplošného tisku na karton, který byl složen do tvaru komody, a tří fotografií situovaných proti tomuto objektu z kartonu. Snímky, které pokrývají zásuvky komody, jsou pořízeny z perspektivy zásuvek. Tři protilehlé fotografie ukazují reálný pohled na mě, zachycený pomocí fotoaparátu, který byl umístěn v zásuvce.

Pohled věcí. Inspirací pro tuto instalaci mi byla camera obscura, papírová krabička, která vytváří obraz okolního světa jen pomocí malé dírky. Zkrátka každý předmět, v tomto případě komoda, vidí „svůj okolní prostor reflektující vnitřní vesmír obyvatele pokoje“.